Sobotní ráno 25. 3. v Chocni začíná jako každé jiné. Celá Choceň se pomalu probouzí k životu a na Tiché Orlici tomu není jinak. Přesto však je tato sobota pro řeku speciální. Začínají přípravy na závod Choceňský buben, na který přijíždí vodáci, velcí i malí, z širokého okolí. Ale není čas lelkovat! Výklad trati začíná již v 9:30. Přijíždíme a než se stačíme rozkoukat, převlékáme se a rveme se do neoprenu.

Registraci zařídila Pipi a všem rozdala čísla. Za chvíli se pojede! Starší vodáci pomáhají těm menším do lodí a navigují je na jejich startovní pozici. Nejmenší začínají na protějším břehu Tiché Orlice. Nejprve musí překonat celou šíři řeky a objet bójku, poté se vydají vstříc Choceňské soutězce- úzkému průjezdu mezi dvěma barakami. Následuje ostré náročné pádlování proti proudu z elektrárny a další objetí bóje. Předposlední zastávkou je branka, kterou nejmenší sice nemusí projíždět, ale i tak to je obtížný úkol. Za ní už následuje finální rovinka, jejíž cíl představují opět baraky. Pádluje se na život a na smrt! Někteří neustáli ostré proudy elektrárny a převrhli se i s kajakem. O napětí nebylo nouze!

Po nejmladších nastupuje kategorie juniorů mladších. Čeká na ně stejná trať, ale tito jezdci ji projíždějí s ještě větší rychlostí a bojovností. V několika rozjížďkách, kdy vždy postoupili první 2-3 jezdci, si to mezi sebou vyříkali i oni. Nejmladší a junioři mladší mají doježdíno, ale ještě nás čekají dvě kategorie, a to junioři starší a muži. Teď buben dostane svého jména! Junioři startují nad jezem. Špičkou ke břehu se vedle sebe seřadilo 6 jezdců a čekalo na start. "START!" A závod započal! Celý břeh Tiché Orlice křičel a fandil. Jezdci objeli bóji a čekal je skok z Choceňského bubnu. I přes to, že někdy padali skoro jeden na druhého, pádlovali ze všech sil vstříc cíli. Postoupit mohli jen první dva. Ve finále juniory starší čekala stejná trať jako muže. Po skoku z Choceňského bubnu museli vodáci objet bóji u elektrárny, dopádlovat zpět na břeh, vylézt z kajaku, vyběhnout si zase nahoru nad jez, nasadit šprajdu a skočit buben znovu! Cesta nahoru se brzy rozšlapala, a tak jezdci s těžkým kajakem po mokrém bahně často klouzali. Dojezdili jsme, vydýchali jsme se, převlékli a šli na vyhlášení výsledků a tombolu.

Po přebrání cen jsme vyrazili do Choceňské loděnice, kde nás čekal bramborový salát s řízkem a pro starší neřidiče i pivo. Před odjezdem jsme ještě skočili do kina na několik dokumentárních snímků z prostředí vody, ale i hor a turistiky. Pak jsme naskákali do aut a plní dojmů jsme jeli směr Hradec Králové.